O duších komunistů - po čtvrté.

"Duše komunisty" (Ondřej Kolář, 19.3.2011, blog iDnes). "Duše komunistů vodníka Čochtana Koláře" (Oldřich Slováček, 20.3.2011, blog iDnes) "Duše komunisty a polemika s panem Slováčkem" (Ondřej Kolář, 22.3.2011, blog iDnes) "O duších komunistů očima pana Koláře" (Oldřich Slováček, 26.3.2011, blog iDnes)

Pro lepší orientaci v textu a pro vaši případnou reakci, budu své názory dělit na odstavce a označovat je číslicemi. Vaše názory označím písmenem a tučně. Připomínám, že jde o mou reakci na váš článek z 22.3.

A/ Myslím, že právě těch 600.000 hlasů (pro komunisty) je jedním z důvodů, proč stojí za to se o KS zajímat.

1) ano, je to jeden z důvodů, protože tito voliči nejsou druhořadými občany. Nemyslím si však, že bychom měli pátrat v jejich rodokmenech, zkoumat jejich věk, povolání, vzdělání a inteligenci. Vůbec si nemyslím, že je správné takto pátrat po "duších" kterýchkoliv voličů. Je to selektivní a nesvobodné. Proto jsou volby také tajné. Pátrat takto po voličích (kterékoliv strany a při jakékoliv volbě) může být zneužito k jejich dehonestaci.

2) podstatné je, když už se rozhodneme zajímat se o voliče, PROČ se rozhodli jít k volbám a dát svůj hlas právě KSČM, ODS, TOP 09, VV aj. Na to však já nejsem schopen odpovědět, protože jsem nikdy po tom nepátral a nemám objektivní fakta. Byla by to jen má subjektivní spekulace.

3) můžu vám však prozradit, proč já jsem šel k volbám a rozhodl se dát svůj skromný hlas KSČM. Protože pluralitní demokracie, aby mohla být hodna tohoto označení, musí se především ve volbách střetnout více politických názorů a více programů. Politický program komunistů je jedním z mnoha a oslovil oněch 599.999 voličů plus mne. Za druhé, i když mám k programu a činnosti KSČM své výhrady a ne se vším souhlasím, přivedl mě k volební urně ještě jeden podstatný důvod - podpořit levicovou opozici. Jsem přesvědčen, že ani pro pravicové voliče by nebylo žádoucí, aby zejména v Parlamentu ČR nebyl nikdo, kdo by většinové koalici "nestrkal nos" do jejich "bačování" a nekontroloval jejich počínání. A uplynulých 20. let mě přesvědčilo, že nejlépe to umějí právě komunisté. Nezabrání sice počtem svých mandátů odhlasovat koalici co chce, ale zabrání ji dělat si úplně všechno, co by chtěla! V tom je síla a podstata demokratického parlamentu a rozdíl od vlády diktátora nebo jedné strany. Osobně jsem pro přímou demokracii a většinový systém.

B/ Počátek hrozby komunismu je možné spatřit již před rokem 1848, konkrétně ve Francouzské revoluci v období 1789 - 1799 . . . a která byla velkým varováním pro lidstvo.

1) jaká byla situace ve Francii před vypuknutím Velké francouzské revoluce (VFR). Především vláda absolutní monarchie Ludvíka XVI. a jeho poradní orgán Generální stavy, formálně ustanovený ale prakticky nefungující. V důsledku vnitropolitické situace zaviněné obrovským zadlužením král svolal Generální stavy - 1. duchovenstvo, 2. šlechta, 3. poddaní (třetí stav reprezentoval plných 96% občanů). Nebudu se zabývat následujícími událostmi. Chci jen vyzdvihnout cíle a myšlenky VFR: zrušení monarchie a nastolení lidovlády (demokracie) a republiky, přechod od absolutismu k občanství, hesla Svoboda, Rovnost, Bratrství a přijetí Deklarace práv člověka a občana. V ní byla zakotvena m.j.  osobní svoboda, nedotknutelnost majetku a rovnost před soudem. V čem tedy spočívala hrozba?

2) VFR trvala 10. let a měla několik etap. Levicoví poslanci v Konventu, radikální demokraté Jakobíni v čele s Robespierrem a tvoření prostým lidem, dělníky a maloměšťanstvem požadovali nahradit konstituční monarchii republikou, rozprodej majetku zabaveného církvi, centralistickou sjednocenou Francii, plánované hospodářství s maximálními cenami (reakce na zadlužení a bídu v monarchii), realizaci myšlenek J.J.Rousseau, přímou demokracii, právo na práci a vzdělání atd.

3) odpůrci Jakobínů - Girondisté, rozpoutali v zemi teror a ve veřejném mínění zdůrazňovali, že popravy nařídil Robespierr. Tato diskreditace se jim podařila a vůdce Jakobínů byl 28.7.1794 popraven.

4) následovalo tzv. Direktorium. Byl rozpoután "bílý" teror, volit směli nadále jen bohatí (necelý 1 milion obyvatel Francie), nastává postupný odliv revoluce až její konec, když se v r. 1799 uchopil moci Napoleon Bonaparte.

5) varováním pro lidstvo je zkušenost VFR, že vládnoucí třída (vrstva, skupina jak chcete) se své moci nikdy nevzdá dobrovolně a musí být svržena násilím. A že toto násilí bude takové, jakým způsobem bude vládnoucí třída klást odpor a svržení se bránit. Vždy to bude násilí, nemusí být však bezpodmínečně krvavé. Další zkušenost je taková, že svržená třída se nikdy nevzdá a bude všemi prostředky usilovat o znovunabytí své moci a o kontrarevoluci. Proto musí být revoluce "permanentní" až do úplného vítězství, musí po určitou časově neomezenou dobu existovat tzv. diktatura většiny. To je z hlediska poražených pochopitelně nepřijatelné a dodnes, zejména ze strany pravice, terčem kritiky.

C/ Protože se ani jeden z mnoha pokusů o zavedení komunismu nepodařil, neosvědčil . . .

1) pane Koláři, nikoliv pokusy, ale příčinná souvislost, neboli každý následek má svoji příčinu, každá akce vyvolá reakci - pozitivní nebo negativní. Zavést komunismus, jak jste to vy nazval, nebylo tedy někoho přáním o něco se pokusit, ale byla to nutná reakce na konkrétní situaci, akci vyvolanou něčím a někým.

2) od nepaměti lidstvo hledá svůj "zlatý grál", křesťané své "království boží", budhisté vysvobození z koloběhu zrození a smrti a blažený život, muslimové-islámisté svého jedinného boha, stejně jako třeba židé, katolíci, pravověrní atd.atd. Ve všem však všichni společně hledají mír, lásku, souznění, rovnost, hojnost, pokoru a harmonii.

3) v praktickém životě každé náboženství nebo víra nabádá k poctivosti, pracovitosti, skromnosti, soudržnosti, lásce k bližnímu a odsuzuje neřesti, obžérství, mamon, lež, lenivost a zahálku atd. Však známe třeba křesťanské Desatero nebo Smrtelné hříchy.

4) lidstvo stále hledá ideální způsob života jednotlivce, rodiny a společnosti = šťastný, harmonický, smysluplný, zdravý a bez bídy, hladu, nemocí, násilí, válek, nerovnosti a nespravedlnosti. Dosažení ideálního stavu hledají  filozofové a moudří lidé - zkoumají skutečnost, svět, podstatu a smysl života, kladou otázky a  přicházejí s odpověďmi. Tací byli i němečtí idealisté Fichte a Hegel, nebo materialisté Marx a Engels.

5) komunisté věří, že na kladené otázky nejlépe dokázali odpovědět právě M & E a některými myšlenkami i Lenin. Podle marxistů by po imperialismu měl následovat socialismus, který je časově neohraničen a měl by vést k společenskému vlastnictví výrobních prostředků, povinnému zajištění práce všech a pro všechny, rozdělování společně vyvořených hodnot podle zásady rovnosti až k vybudování beztřídní komunistické společnosti.

6) to, co jsme zažili a co je terčem kritiky, byla přechodná etapa od kapitalismu ke komunismu - socialismus. V této etapě ještě existují třídy, mezi nimž se postupně ztrácí antagonismus, mění se na rozdíly mezi společenskými vrstvami a skupinami, přetrvávají zvyky a tradice z doby kapitalismu. Přechodně je nutné strpět diktaturu proletariátu jako nedokonalou demokracii  a omezování občanských práv svržené třídy.

D/ Komunismus však svým radikalismem třídního boje, revolucí a utopickým ideálem beztřídní společnosti vnucuje kažému člověku nový žebříček hodnot a nové pojetí spravedlnosti. Tam patří i ... důraz na předávání moci lidem bez patřičného vzdělání a zkušeností.

1) ano, M+E reagovali na situaci ve společnosti poloviny 19. století - nástup průmyslové revoluce a industrializace a její vliv na sociální postavení pracujících, které si dnes ani nedokážeme představit.

2) dělnické třídě, kterou M+E oslovovali, nebylo v té době potřeba nic vnucovat a předpokládalo se, že budování komunismu jako lepšího života bude rozhodující většině pracujících vlastní (uvědomme si, že se píše rok 1848).

3) úlohu osobnosti v dějinách nelze nadiktovat nebo nařídit. Tou se někdo stane nebo nestane. Není ničí vina, že po smrti M+E nikdo dále jejich učení nerozvíjel a nereagoval na změněné podmínky. Jedině Lenin rozvinul jejich učení opřené o znalost tehdejšího kapitalismu volné soutěže do podmínek nastupujícího monopolního kapitalismu a imperialismu koncem 19. a počátkem 20. století.

4) Marx a Engels vypracovali učení o historickém a dialektickém materialismu, periodizaci dějin a komunismu. Jak jsem však uvedl již výše, myšlenka komunismu není původní, je stará jako lidstvo samo. Je to tak široké téma, že bez důkladnějšího studia a znalosti základních děl Marxe, Engelse i Lenina je nemožné na tomto prostoru seriózně diskutovat. Toho prostě nejsem takto schopen. Buďto toto mé vysvětlení vezmete, nebo nechte být.

5) na vaši větu, že komunismus klade důraz na předávání moci lidem bez patřičného vzdělání a zkušeností nemám co říct. Tento názor odmítám jako nesmyslný a vůbec o něm nehodlám diskutovat.

E/ Praxe ukázala, že komunismus je velmi snadno zneužitelný a vede k vytváření elit . . . je nezbytné omezení svobod jednotlivce a definice nepřátel . . . které je třeba zastrašit, případně zcela zlikvidovat.

1) vždy existuje na jedné straně teorie a na druhé praxe. V diskusi je nutné toto oddělit, chceme-li se k něčemu dobrat.

2) praxe budování komunismu etapou socialismu začala v carském zaostalém a válkou rozvráceném  Rusku, kde stamiliony mužiků žily dnes nepochopitelným způsobem života. V roce 1917 bolševici svrhli samoděržaví, upevňovali a zabezpečovali revoluci, vedli občanskou válku proti menševikům, bělogvardějcům, státům dohody, kontrarevolučním silám svržené šlechty a buržoazie i proti čs. legiím. Situace v té obrovské zemi, kde 100 km není žádná vzdálenost, byla doslova "šílená". Neumíme si dnes vůbec představit, s čím vším si musel Lenin a bolševici poradit, co museli řešit a zvládnout. Země byla totálně rozvrácená válkou, nic nefungovalo, vázlo zásobování, doprava, spojení. Když v lednu 1924 Lenin zemřel, stal se vůdcem bolševiků a Sovětského Ruska ke smůle všech Josef Stalin.

3) Stalinismus je námět pro samostatnou diskusi a bude zajisté ještě předmětem mnoha bádání. Nejenže nepochopil marxismus, ale jeho osobní vlastnosti a odpovědnost za spáchané zločiny jsou neoddiskutovatelné a zavrženíhodné. Objektivně nutno uznat, že dokázal ve 20 a 30 letech 20. století udržet a zindustrializovat ohromný SSSR, nepoměrně proti carskému Rusku pozvednout životní úroveň a vzdělanost téměř 300 milionového státu a za cenu 26 milionů životů sovětských občanů vyhnat ze země německé fašisty a společně se spojenci vyhrát 2. světovou válku.

4) vývoj a budování socialismu v SSSR byl tedy přerušen a vážně oslaben válkou. Po roce 1945 následuje nestandardní mezinárodní a vnitropolitická situace nejen v SSSR, ale i v Evropě a nakonec v celém světě. Vznikají vlivem vnitřních a vnějších podmínek lidově demokratické a socialistické státy, svět se rozděluje na Východní a Západní blok, je spuštěna "Železná opona", Východní blok pod nadvládou SSSR se dostává do mezinárodní izolace, jsou na něj uvaleny embarga, Západ trvale usiluje o destabilizaci. Studená válka citelně oslabuje hospodářství socialistických států v důsledku čehož se nedaří zabezpečit potřebný růst životní úrovně.

5) vlastně po celou dobu budování socialismu jsou pro něj podmínky atypické a "nenormální". To posilovalo teorie o nutnosti "permanentní revoluce", hledání skutečných i domělých nepřátel, svržená vládnoucí třída nacházela stále dost přívrženců z řad nespokojených občanů a ve skutečnosti (jak dnes přiznávají) nikdy nepřestala usilovat o kontrarevoluci a svržení komunistické moci. Komunističtí vůdcové vydávali přání za skutečnost, nereálně hodnotili skutečný stav, formálními opatřeními se snažili dokázat oprávněnost režimu, uchylovali se od výchovy a přesvědčování k násilnému potlačení lidí s jinými názory a namísto boje proti "něčemu" bojovali proti "někomu". Zvláště patrné to bylo v první polovině 50 let a v tzv. normalizaci po roce 1968, respektivě 1969 nástupem G. Husáka do čela KSČ a později i státu.

6) Východní blok, Varšavská smlouva, RVHP... jak chcete, byl oproti zbytku světa ve faktické nevýhodě, zejména objektivní podmínky budování socialismu byly nepříznivé, což pochopitelně ovlivnilo i podmínky subjektivní. Nic však nezmění fakt, že socialismus byl poražen a že na tom mají značný podíl vlastní chyby, mezi kterými tu hlavní vidím v nesprávném pochopení teorie a její chybnou a někdy až zločinnou aplikaci v praxi.

F/ . . . buď bude člověk svobodný a každý bude mít stejná práva a povinnosti, ale nebude možné zajistit sociální rovnost, nebo se zavede určitá sociální rovnost . . . za cenu zbavení člověka svobody a značné části práv.

1) svoboda a rovnoprávnost člověka nevylučují sociální rovnost, ale jsou její podmínkou. Sociální rovnost neznamená likvidaci sociálního rozvrstvení společnosti, ale stejná práva, povinnosti a občanské svobody každého občana bez rozdílu jeho místa v té či oné sociální skupině. Bohatý člověk nesmí mít větší práva a svobody než chudý, hlas chudého nesmí mít menší váhu než bohatého, nesmí mít rozdílné povinnosti. I nemajetný občan musí mít vytvořen přístup ke vzdělání, bydlení, zdravotní péči, domoci se práva u soudu. Mezi bohatým a chudým musí být jediný přijatelný rozdíl - v životní úrovni, kterou si však nikdo nesmí budovat vykořisťováním nebo okrádáním druhých. Poctivá práce se musí každému vyplatit a každému musí přinášet poměrný díl bohatství. Sociální rovnost tedy neoslabuje, ale výrazně posiluje občanská práva a svobody.

2) sociální rovnost jste, zdá se mi, nepochopil. Nejedná se o majetkovou rovnost, ale právě rovnost v právech, povinnostech a svobodách. Kdo však nechce pracovat, přestože by mohl, nebo se dlouhodobě vyhýbá práci, měly by být jeho práva a svobody zákonným způsobem zmenšeny.

3) sociální nerovnost spočívá v tom, že bohatým je poskytována větší svoboda, dostupnost práva i veřejné moci, kvalitnější vzdělání, lékařské péče, volnočasových aktivit a kvality života vůbec. To ovšem neznamená, že všichni budou mít stejné auto, dům, dovolenou apod. To je rovnostářství, které je škodlivé i v socialismu. Majetkový handicap sociálně slabých vrstev nesmí být zesilován úmyslně vytvořenými překážkami v přístupu k výše jmenovaným životním hodnotám. Jenom to, že se dítě narodí v chudé nebo bohaté rodině nesmí rozhodovat o kvalitě jeho budoucího vývoje. Šanci stát se třeba lékařem, vysokým manažerem, politikem nebo diplomatem musí v civilizované a moderní společnosti mít všichni stejnou.

G/ Nyní k jednotlivým bodům vašeho "desatera". Stručně a jen v poznámkách.

1) za a) no comment, za b) to je věc názoru

2) kladete otázku Jak je možné že vzdělaný člověk se může ztotožňovat s KSČM. Co je na tom divného? Právě vzdělání otevírá cestu k poznání a to vede ke znalosti a pochopení politiky KS.

3) spekulativní názor, lze potvrdit ani vyvrátit

4) za a) lidé v důchodovém věku nemají příliš vysoké vzdělání? Jak jste na to přišel? I lékaři, profesoři, inženýři, JUDr., PhDr., Mgr., docenti, Bac., vysokoškoláci, gymnazisté, průmyslováci ... přece odcházejí do důchodu. Za b) Říkáte, že katolická církev je třídní nepřítel - třídním nepřítelem proletariátu je buržoazie, jiného třídního nepřítele nemá. M+E považovali náboženství za "opium lidstva", za nijak vědecky zdůvodněné učení, a církev za sluhu vykořisťovatelů, ze jejich ideologického obhájce. KS se snažila svým členům vysvětlit, že marxismus a materialismus je neslučitelný s idealismem, kterého je náboženství a církev představitelem a že tedy víra v Boha je v rozporu s komunistickým přesvědčením. Byla tedy snaha celkově překonávat přežitky minulosti (z doby života v kapitalismu) nejen v chování, způsobu života a myšlení. Koneckonců je to nutné i dnes, cožpak se málo mluví o přežitcích socialismu? Jde jen o formu a ta byla často pohříchu špatná a kontraproduktivní. Za c) čerpáte z osobních prožitků nebo z vyprávění pamětníků? Nevím jak vy, ale mnohokrát jsem zjistil, že i pamětníci říkají účelově jen to, co se chce slyšet nebo stupeň jejich poznání byl subjektivní, jim se tak jevilo, oni to tak vnímali, oni to tak hodnotili. To přece neznamená, že co řekne pamětník nebo očitý svědek, že je objektivní pravdou. Souhlasíte? Předpokládám, že toto chápete.

5) "stát neohlídá jejich špatná rozhodnutí". Ne, stát je nemá co hlídat, ale stát nemá vytvářet takové podmínky, ve kterých se slušný a nezáludný člověk stane obětí podvodníků a tunelářů. Stát  svými zákony musí chránit své občany, i ty hloupé a nevzdělané. Prostě poctivý a důvěřivý člověk musí být pokládán za normu a normálního člověka, ne za blbce, který naletěl darebákovi a podvodníkovi. Přece nemůžeme uznávat podvod, lež a krádež za normální!

6) bylo oboustranně vysvětleno

7) ". . . snílkové, odtržení od reality . . . komunistický režim se jich obvykle zbavuje" - nerozumím vám, koho, kde a jak?

8) bez poznámek

9) "Změny po roce 1989 jsem doufám pochopil dobře. . .nám přinesl svobodu, se vše, co k tomu patří". No vidíte, a já si myslím, že jste nic nepochopil ani po 22 letech. Naprosté a rozhodující většině lidí šlo apriori o nápravu chyb, odstranění všech těch blbostí jako cenzura, nemožnost cestovat nebo drobně podnikat. Garantuji vám, a to mi můžete věřit, protože jsem mezi lidmi v té době byl, že o nějakém návratu kapitalismu, restitucích a privatizaci nepadlo ani slovo. Těm, co stáli v pozadí revoluce a kteří ji s pomocí disentu zorganizovali, však prvoplánově šlo o majetkový převrat. A k tomu nutně potřebovali samozřejmě nutnou dávku svobody a demokracie jako nástroje k uchopení moci. Chápete-li onu revoluci jako naplnění snu mas o svobodě, pak vězte, že o tom lidé v drtivé většině neměli ani ponětí a svobodu si představovali tak, jak jsem uvedl výše. Výsledkem je sice svoboda slova, ale nikdo vás neposlouchá, cestovat můžete pokud na to máte, dělat si můžete "takřka všechno" ale jste limitováni majetkem, prací, nadřízenými atd. Volby jsou svobodné, máme pluralitní systém, ale výsledek? Již dvacet let se nic nezměnilo, volič není schopen nic ovlivnit. Teoreticky ano, ale prakticky? Nenechte se vysmát a nebuďte za prosťáčka.

"Demokracie stojí na hodnotách, které sama vytváří" - tady vám, přiznám se, nerozumím.

Takže, pane kolego, já vím, je to dlouhé, ale samo téma je příliš široké. Proto jsem také volil formu zařazení článku do své rubriky "Osobní". Máte téma na přemýšlení, ale nezapomeňte, že je jaro a že jsou pro mladého člověka zajímavější aktivity, než se "hádat" se starou strukturou. Bylo mi potěšením s vámi polemizovat.